Ostatní to však zcela jistě znají. Dají povel kopírovat a místo toho se spustí tisk, při potřebě tisku dojde k ladění barev na monitoru a při psaní se spustí přehrávání filmu s lechtivou tématikou. Nuže, je nutno přistoupit k nějakému řešení. To, vzít do ruky kladivo a rozmlátit klavír, tedy klávesnici vám sice velmi uleví, ale problém se tím nevyřeší. Nota bene, že se vám zvýší potřeba klávesnic. U mne to bylo ročně i sedm. Ona je totiž nejblíže po ruce, a i když je jasné, že za to nemůže, odskáče to.

Nu, to je ještě to nejmenší zlo. Větší je to, když se laik pustí do opravy sám. Nejprve sundá kryt a když se mu to podaří, začne pátrat uvnitř, aniž rozezná základní desku (motherboard) od RAM paměti. Nejlépe pak tedy je, začít rejdit po spojích šroubovákem, do každého rýpnout, ale počítač nevypínat. Pak by to totiž nejiskřilo a nemohlo by dojít k ještě větší škodě. Například zničení procesoru. Ten ovšem v počítači naštěstí není důležitý, takže se celkem lehce vyloupne a zahodí. Človíček si pak blahopřeje, jak je šikovný, ale počítač už nerozchodí nikdo na světě, a tak se koupí nový, i přesto, že starý byl „skoro“ opraven.

Někteří jedinci sice mají zdravé sebevědomí, v této sféře by jej však uplatňovat moc neměli. Vyhodili tak pár tisícovek. Starý počítač by možná ještě šel opravit za babku a nový se kupovat nemusel.

V PC servisu v Kolíně jistě takových případů znají na stovky. Nedivím se, znám je také.

Co tedy s počítačem, když začne stávkovat?

Jednoduše, napsat na papír poslední činnost, vytáhnout ze zásuvky a dopravit jej do právě již zmíněného servisu počítačů v Kolíně. Nebo tam kde bydlíte. Logicky sem asi nepojedete z Ostravy, že ano.

Nuže, zde dáte nemocný stroj, počkáte si na předběžný odhad a můžete si počkat na opravu. Pokud už by se nevyplatila, tak vám zde ihned nabídnou různá náhradní řešení.